Čmelák létající nad modrou květinou, jejíž jméno jsem už dávno zapoměl. Foceno koncem července na naší chalupě někde u Rakovníka. Čmeláků tam létalo spousta, ale než nějakého člověk stačil najít v hledáčku, byl fuč. Takže jsem pořídil asi dvacet fotek a na jediné byl čmelák.
Je to jeden z prvních podařených makrozáběrů, ostřený automaticky. Příště bych zkusil trochu více odclonit, aby byl čmelák v popředí výraznější.
Zvonek v lese za tzv. Velkou křižovatkou, nedaleko Vráže u Písku. Foceno během slunného dopoledne na dětském táboře Sluneční Zátoka. Zatímco si děti vesele stavěly domečky z mechu a kapradí, bylo dost času otestovat manuální ostření. S ohledem na mizivou praxi jsem raději zvolil statický objekt, neboť i ten nejpomalejší brouk mi vždy stihl během ostření utéci.
Manuálně ostřeno na nejméně co to šlo, neboť foťák není sto mi poskytnout bližší údaje. Již poučen, zvolil jsem nízkou clonu 3.2, aby zvonek pěkně vynikl.
Motýl, opět ve Sluneční Zátoce. Vyhříval se jednoho srpnového dopoledne na betonové cestičce a protože v táboře nebyla ani noha, nebyl nikdo, kdo by ho vyrušoval. Přesto jsem se nemohl přiblížit tak, aby vyplnil celou plochu záběru.
Automatika, za ostrého světla nebyl problém udržet maximální zoom.
Výstřel z lodního děla Julinka (stále Sluneční Zátoka). Tento kanón pracuje na jednoduchém chemickém principu, totiž že smícháním vody s karbidem vápníku vzniká hořlavý acetylen. Ten se v hlavni zapálí a vystřelí dřevěný šrapnel. Horké plyny pak vytváří efektní záblesk, zejmnéna střílí-li se v noci.
Zaostřeno téměř za tmy na jedu čtvrtinu, snímek jsem trefil jen díky sekvenčnímu snímání. Zachytit okamžik výstřelu Julinky je taková fotografická libůstka, bez sekvenčního focení se to ještě nikomu nepodařilo.
Ha-si-mi, neboli vypálení přebytečného acetylenu. Pozoruhodný název vznikl již pradávno za nejasných okolností. Jasné však je, že k hlavni by se v takovém okamžiku neměla přikládat hlava. Záblesk trvá velmi krátce a je doprovázen velmi efektním zvukem, podobným meluzíně o nízké frekvenci.
Opět jedna čtvrtina a sekvenční focení. S ohledem na velkou intenzitu záblesku je scéna trošku přesvětlená, což ovšem doufám nevadí. Mimochodem, přestože citlivost ISO jsem nastavil na pouhé 200, záběr není nikterak moc zrnitý.
Měsíc, protože lepší název mne nenapadl. Foceno dva dny řed úplňkem, pak bohužel přišly mraky a už nebyla příležitost. Foceno z okna kdesi na Smíchově, je to jediný ostrý záběr z cca desítky pořízených.
Záběr Měsíce se mi dlouho nedařil, zejména kvůli neschopnosti automatiky správně odhadnout expozici. Po přechodu na manuál (f/3.2, expozice 1/1000s) se vše podstatně vylepšilo. Bohužel, zaostření na tak vzdálený objekt (a při 10x optickém zoomu) manuálně nelze realizovat a automatika to taky dokáže jen občas. Když se ale udělá víc fotek, šance na kvalitní záběr vzrostou.
Koule na Pétanque je lesklá jako zrcadlo, a navíc se s ní skvěle hraje Pétanque. Líbilo se mi, jak se na letící kouli do kruhu odráží celá krajina pod ní. Snímek nepatří mezi nejostřejší (s ohledem na ujeté podmínky fotografování mu to nelze vyčítat), ale přesto má něco do sebe.
Jak vyfotit letící kouli? Posadil jsem se na zem, zaostřil, namířil foťák šikmo do vzduchu a pustil sekvenční fotografování. Jana zatím přede mnou vyhazovala kouli do vzduchu (tak, aby prolétala před objektivem v bezpečné vzdálenosti) a já doufal, že na nějaké fotce koule bude. Byla.
Modrá květina na zahradě chaty v Radnicích. Vyfoceno koncem léta, jméno té rostliny zatím neznám. Další pěkný makroúlovek, navíc ručně zaostřen (což je s ohledem na obtížnost úkonu vždy úspěch).
Opravdu, dobře nastavit manuální ostření je u FinePixu pekelně těžké. Je dost poznat, že tuhle funkci má jaksi navíc, protože patří (funkce) do vyšší kategorie přístrojů. Čas od času se nicméně zaostřit povede velmi pěkně.
Kačer na Berounce. Potkali jsme ho na rodinném výletě v září. Zatímco voda, ve které plave, je vyloženě hnusná (i v reálu), on je celkem povedený a všemi barvami hrající.
Kytka na zahradě naší chaty u Rakovníka. Čert ví jak se jmenuje, ale vypadá dobře (zejména na slunci po dešti).
Ani na několikátý pokus se mi nepodařilo manuálně zaostřit. Musel jsem tedy odzoomovat a nechat pracovat automatiku.
Prskavka nesmí na vánočním stromku chybět. Zábavní pyrotechnika je dozajista oblíbeným fotografickým objektem; obyč prskavka sice není nic extra, ale nevypadá zle. Tahle je na stromku prarodičů, které jsme tradičně na Hod Boží navštívili.
Zapoměl jsem si stativ; nezbylo mi tedy než nastavit expozici na dvacetinu (kterou snad ještě udržím) a doufat, že to nebude moc tmavé. Nebylo, obrázek je ještě dodatečně softwarově ztmaven.
Slon je z hlíny a vyrobila ho Jana na keramickém kroužku. Sám o sobě je modrý a moc pěkný. Když však ale jednoho dne zapadalo slunce, osvítilo slona stojícího na stole takřka vodorovným zlatavým světlem.
První snímek nevyšel - aparát špatně vyvážil bílou a slon vypadal tuctově. Teprve po nastavení bílé na sluneční světlo už se snímek vydařil.
Pramen v přírodní rezervaci Soos.
Žádné speciální fotografické podmínky, bylo slunečné letní ráno. Pohoda.
Vánoční strom na Václavském náměstí v Praze. Fotka pořízena při tradiční Mikulášské zimní procházce.
Expozice 1/6 sec, naponěkolikáté jsem trefil plynulý pohyb foťákem tak, aby strom rozumně pokryl celý záběr.